Směnnost práce a její dopad na zdraví, výkon a bezpečnost – 2. část

Směnný režim práce je důležitým faktorem ovlivňujícím výkonnost. Řada velkých katastrof (Bhopal – průmyslová havárie v Indii, ostrov Three Mile – americká jaderná elektrárna a Exxon Valdez – americký ropný tanker) má společné dle výsledků vyšetřování to, že k nim došlo v noci. Tedy tehdy když byl lidský faktor co do ostražitosti (výkonu) značně oslaben.

Cirkadiánní hodiny ovlivňují průběh ostražitosti a výkonu v různých hodinách dne. Během dne podávají lidské bytosti lepší výkony než v noci, což nesouvisí jen s bezpečností výroby. Souvisí to například i s její kvalitou na noční směně. Cirkadiánní okno (WOCL) odpovídá době, kdy se lidé cítí nejvíce ospalí a jsou nejméně schopni pracovat. WOCL je specifikováno pro časové rozmezí mezi 2:00 a 6:00 hodinnou ranní. Toto tzv. okno bylo určeno na základě rozsáhlých vědeckých údajů o nízkém výkonu, ostražitosti, subjektivní únavě a tělesné teplotě.

Pracovní rizika

WOCL vyplývá ze zjištění týkajících se relativního rizika incidentů na ranních, odpoledních a nočních směnách v rámci osmihodinových směnných systémů. Obecně na základě získaných informací/výsledků z několika studií se riziko zvyšuje o 15,2% při odpoledních směnách a o 27,9% při nočních směnách ve srovnání s ranní směnou [1] (viz obr. 3).

Obrázek 3: Relativní riziko mezi směnami; zdroj: Simon Folkard

Existuje také stálý trend co do rizika nehod během denních a nočních směn. Riziko poranění je v průměru o 6 % vyšší při druhé noční směně, o 17 % vyšší při třetí noční a o 36 % vyšší při čtvrté noční směně. Naproti tomu průměrné riziko při následných denních směnách je pouze o 2% vyšší na druhé směně, o 7% vyšší na třetí směně a o 17% vyšší na třetí směně ve srovnání s první směnou. Existují tedy důkazy o tom, že riziko se zvyšuje v průběhu nočních i denních směn. Nárůst rizika u po sobě jdoucích nočních směn je však podstatně vyšší než u denních (viz obrázek 4).3

Obrázek 4: Relativní riziko u po sobě jdoucích 4 směn; zdroj: Simon Folkard

Závěrem z průměrného trendu čtyř studií lze vypočítat i odhadované relativní riziko pro různé trvání směn. Na obrázku 5 je zobrazena změna rizika spojená s kratší nebo delší dobou směny než je osm hodin. Ve srovnání s osmihodinovými směnami jsou 10hodinové směny spojené s 13,0% zvýšením rizika a dvanáctihodinové směny s 27,5% zvýšením rizika 3.

Obrázek 5: Odhadované relativní riziko pro směny s různou délkou trvání; zdroj: Simon Folkard

Denní čas, počet po sobě jdoucích směn a délka směny jsou klíčovými faktory při určování rizika zranění, nehody nebo nekvalitní výroby během směny. Kromě uvedených faktorů se projevuje i množství a kvalita spánku během posledních 24 a 48 hodin. Studie poukazují na to, že bdění po dobu 17 po sobě jdoucích hodin odpovídá 0,05 procent obsahu alkoholu v krvi [2].

Schopnost práce na směny

Lidské bytosti se liší v rozsahu, v jakém jsou schopny pracovat ve směnném režimu. Kromě samotného časového rozvrhu směn se zdá, že tu existují ještě různé individuální faktory, které mají vliv na rozsah práce, který jsou lidé ještě schopni zvládnout. Dále je známo, že při stárnutí člověk obecně potřebuje v průměru více času na to, aby se zotavili z náročných směn, kterými jsou například noční.

Předem však není možné určit, která osoba spadá do jaké kategorie. Někteří lidé celoživotně pracující ve směnném režimu dosahují důchodového věku bez významných zdravotních problémů a u jiných lidí se postupně rozvíjejí zdravotní potíže zhruba od věku kolem 45 let.

Pravidla „zdravých” rozvrhů směn

Zdravé rozvrhy směn jsou takové časové plány, ve kterých jsou co nejvíce zohledněny účinky pracovní doby na zdraví, výkonnost a bezpečnost. Lze se například řídit devíti pravidly mezinárodního plánovacího experta, společnosti Déhora. Pravidla snižující míru rizika, která byla formulovaná výzkumným oddělením této společnosti, jsou uvedena v tabulce 1.

Tabulka č. 1 – Déhora základní pravidla pro „zdravý“ rozpis směn

Směr rotace směn

Pohyb směny vpřed je definován jako 24 hodinový (nebo více) časový prostor mezi dvěma po sobě jdoucími směnami (“otáčení ve směru hodinových ručiček”). Otáčení směrem vzad je definováno časovým prostorem mezi dvěma po sobě jdoucími směnami s časem kratším než 24 hodin.

Rotace vpřed v řadě po sobě jdoucích směn je v souladu s “volným chodem” cirkadiánních tělových hodin a je z tohoto hlediska přirozenější. Vzhledem k tomu, že fyzické přizpůsobování usnadňuje otáčení směrem vpřed, než při otáčení směrem vzad, otáčení směrem dopředu obvykle vede ke snížení ztráty spánku a k méně stresu než u točení směn dozadu. Rotace směn vpřed vede také k rovnováze mezi pracovní zátěží a časem na zotavení.

Rychlost rotace směn

Rychlé otáčení (2-3 identické směny v řadě) a středně rychlé otáčení (3-4 identické směny v řadě) pomáhá cirkadiánnímu rytmu těla zůstat naladěný na “normální” rytmus. (Středně rychlá) rychlá rotace také pomáhá předcházet akumulaci nedostatku spánku během nočních a ranních směn. Pomalé otáčení (5 nebo více identických směn v řadě) má naopak negativní dopad na cirkadiánní tělesné hodiny.

Počet po sobě jdoucích směn

Práce v několika směnách v řadě za sebou vede k nárůstu pracovního vytížení a únavy a vede k určitému trendu zvyšování míry rizika v takto po sobě jdoucích směnách. Na druhou stranu je nutné vyhýbat se i osamoceným směnám, protože takový rozpis směn vede zase z hlediska osobního života zaměstnance k roztříštěnosti jeho volného času a k tvorbě nepravidelného rozpisu směn.

Délka směny

Různé studie naznačují, že subjektivní únava a bezpečnostní rizika se zvyšují s délkou směny. Celkově výkonnost klesá po 8 – 9 hodinách, zejména ve vztahu k fyzicky těžké práci. Práce v noci by se měla považovat v souvislosti s délkou směny za další negativně působící faktor.

RRPA

S ohledem na výše posuzovaný dopad pracovních rozvrhů směn by měla být věnována největší pozornost jejich vhodnému výběru, nastavení a dalšímu hodnocení. Nejčastějším problémem je však často složitá optimalizace. Koneckonců rozvrh směnného systému se skládá z různých prvků (zejména požadavky managementu, zaměstnanců a zákonná omezení), z nichž mnohé se vzájemně ovlivňují  anebo stojí proti sobě. Například, pokud by se měla změnit délka 12 hodinové směny na 8 hodinovou, mělo by to vliv na počáteční a koncové časy směn a na počet směn.

Analýza rizikového profilu rozvrhu směn (RRPA – Roster Risk Profile Analysis) je softwarový nástroj, jehož cílem je získat ucelený obraz o fyzických a sociálních rizicích, která mohou plynout z nevhodně naplánovaných rozvrhů směn. RRPA byla vyvinuta v polovině 80. let k:

  • hodnocení rozvrhů směn z kvantitativního hlediska;
  • stanovení škodlivých účinků rozvrhů směn na jednotlivce;
  • tvorbě nebo optimalizaci rozvrhů směn.

Analýzu lze provést zadáním stávajícího rozvrhu směn. Na základě vstupních informací o směnném režimu program následně určuje rizikový profil. Tento profil tvoří skóre v rozmezí 0-100 % a to pro pět fyzických a čtyři sociální kritéria. Skóre menší než 75 % pak obecně představuje zvýšené riziko a z toho plynoucí potenciální nebezpečí. Přehled a krátký popis devíti kritérií uvádí tabulka 2:

Fyzická kritéria

RE Pravidelnost Frekvence a povaha časových změn počátků a konců směn
PE Periodicita Míra rozložení cirkadiánního rytmu v rámci pracovního rozvrhu
LS Zatížení na směně Průměrná délka směny
LW Týdenní zatížení Průměrný týdenní počet hodin
ON Odpočinek v noci Možnost odpočinku/spánku v noci
Sociální kritéria
PR Předvídatelnost Znalost časového výhledu pracovního rozvrhu
OC Příležitost pro řešení denních privátních povinností Možnost zabezpečení denních privátních povinností v průběhu týdne
OE Příležitost večerního odpočinku Možnost zabezpečení večerních odpočinkových aktivit v průběhu týdne
OW Příležitost víkendového odpočinku/života Možnost zabezpečení víkendového vyžití a odpočinku (rodinný aspekt)

Tabulka č. 2 – RRPA kritéria

Management rizika únavy

Tento příspěvek bych ráda uzavřela myšlenkou věnovanou  managementu únavového rizika. Jde o relativně nový způsob boje proti nebezpečí plynoucímu z únavy. Cílem tohoto konceptu je zejména předcházet rizikům způsobeným únavou. Model totiž předpokládá, že před vznikem těchto rizik se objevuje řada čitelných příznaků. Pokud jde tedy o prevenci únavy (a z něj plynoucích rizik), měli bychom hledat taková opatření, která jasně stanoví nároky na pracovní dobu/výkon a čas potřebný k odpočinku.

Společnosti by měly přijmout kontrolní opatření na různých úrovních. První a nejdůležitější je vytváření správných pracovních rozvrhů. Nicméně i navzdory vhodným pracovním rozvrhům může dojít k únavě. Proto informace o spánku, příznaky chování, chyby z únavy a další operativní zjištění představují nové příležitosti jak předcházet nehodě či reagovat v případě nehody.

Efektivní řízení rizika únavy se tak skládá z vhodné kombinace vytváření povědomí o riziku, získávání a poskytování informací, úpravy kontrolních opatření na různých úrovních a cyklického zlepšování. Kontrolní opatření musí být nejen součástí směrnic a pokynů na všech úrovních organizace, ale i aktivním  závazkem se sdílenou odpovědností ze strany zaměstnavatele i zaměstnance.

 

Dr. Christine Baaijens. Ph.D. – Po absolvování studia v oboru ekonomie začala Christine Baaijensová pracovat jako vědecká pracovnice na univerzitě v Utrechtu, v Nizozemsku, kde také získala titul Ph.D. Svůj zájem orientuje zejména na témata jako je „zdravá” pracovní doba, flexibilita trvale udržitelného trhu práce a politika zaměstnanců. V roce 2004 se jako vedoucí výzkumu připojila k poradenské skupině Déhora, kde zastává pozici vedoucí výzkumného oddělení. V současnosti pracuje Christine Baaijens na širokém spektru projektů souvisejících s plánováním pracovních sil, kde využívá své vědecké zázemí a dlouholeté zkušenosti, aby pomáhala organizacím všech velikostí, typů a forem s trvale udržitelným rozvojem.

 

[1] S. Folkard (2006). Werktijden in relatie tot prestaties en productiviteit. In: Baaijens, C. en B. Jansen (2006). Balanceren met arbeidstijden. Amsterdam: Déhora Consultancy Group.

[2] A. M. Williamson and A. Feyer (2000). Moderate sleep deprivation produces impairments

in cognitive and motor performance equivalent to legally prescribed levels of alcohol intoxication. Occup Environ Med, 57:649–655

Čtěte dál

Podívejte se na další články, které by vás mohly zajímat:

Tříhodinová pracovní doba, je to možné?

Z provedeného šetření rovněž vyplynulo níže uvedených 10 nejvýznamnějších rozptýlení, která „brzdí“ zaměstnance v produktivní práci. Respondenti měli možnost vybrat více než…

Směnnost práce a její dopad na zdraví, výkon a bezpečnost – 1. část

Pro zaměstnance pracující v takovémto režimu, tedy mimo běžné pracovní hodiny, to má pozitivní i negativní aspekty. K těm pozitivním patří:…

Flexibilita práce se stává normou na cestě k trvalé udržitelnosti

Ta může zahrnovat využívání agenturních zaměstnanců nebo větší variabilitu pracovních smluv. Tou mohou být různé formy úvazků, ale také variace…