Pracovní doba je prastarý institut, který se v různých podobách nejen na našem území začal vyskytovat již ve středověku. První známky určitých prvků pracovní doby bylo spojeno s vrcholnými okamžiky přemyslovského státu. Fenomén zkracování pracovní doby byl u vzniku Československa a provázel nás rovněž důležitými milníky minulého století. Nerad bych zůstal pouze u historického vývoje a tak se dotknu i určité rezervy v plánování využití fondu pracovní doby nebo směnných modelů.
I když Ius regale montanorum (Právo horního regálu) či zákon o osmihodinové pracovní době do určité doby předstihly vývoj pracovní doby, dnešní situace v oblasti sladění pracovního a osobního života zaměstnanců prostřednictvím dílčích úvazků je u nás ve srovnání např. s Nizozemím velmi problematická. Přitom je nutno poznamenat, že současná právní úprava je dostačující a že základní důvod v neochotě sjednávat pracovní úvazky na kratší pracovní dobu či povolovat kratší služební dobu není skryt v právní úpravě, ale v pohodlnosti zaměstnavatelů či v obavě z neznámého. Naši pracovníci jsou však přitom přinejmenším stejně kvalitní, odpovědní i spolehliví, jako pracovníci v západní Evropě.
Ius regale montanorum
Významným pramenem horního práva se stala kodifikace horního práva Václava II. z let 1300–1305, Ius regale montanorum (Právo horního regálu). Horní zákoník upravoval podmínky pro těžbu a zpracování stříbra především v Kutné Hoře, nicméně začal být užíván dříve v Jihlavě. Zákoník obsahoval mj. též první protikoaliční předpisy zakazující horníkům, kteří pracovali v podzemí, a kovářům, kteří pracovali na povrchu, samostatně se organizovat ve spolcích. Pokud se jedná o bezpečnost, pak upravoval na svou dobu neobyčejně pokroková pravidla směřující k zajištění bezpečnosti práce v dolech (technické parametry pro důlní pracoviště z hlediska odvodňování, větrání a osvětlení), zohledňoval specifika pracovišť pod zemí a na povrchu. Obsahoval též předpisy o výplatě mezd a o délce pracovní doby.
Šestihodinová pracovní doba ve středověku
Ve 14. století platila pro horníky šestihodinová pracovní doba. Zdá se, že základním motivem byl ovšem zájem na výkonu, kdy bylo možné jednotlivé skupiny havířů rozdělit do 4 směn a zachovat to, co bychom dnes označili za nepřetržitý směnný provoz. Směna ovšem začínala na pracovišti, fárání a lezení do dolu i z dolu po systému žebříků se do pracovní doby nezapočítávalo, a to ani v případě, že se jednalo o lezení do/z značných hloubek.[1] Havíři a pomocní dělníci nesměli pracovat denně více než jednu směnu ne primárně pro ochranu svého zdraví, osobního či rodinného života, ale aby mohli podávat co nejlepší výkon.[2] Z uvedeného je tedy zřejmé, že již tehdy produktivita práce hrála významnou roli a tudíž, že problematika plánování pracovních sil byla klíčovým faktorem úspěchu důlního managementu. V 16. století pak byla zavedena úkolová mzda.
Církevní svátky jako dovolená
Z původně, Václavovým horním řádem upravené, šestihodinové pracovní doby se od 17. století počínají uplatňovat směny osmihodinové (od 4, 12 a 20 hodin) a v některých případech dokonce dvanáctihodinové. Do vlastní práce se zde ovšem již započítávala doba lezení do/z dolu. Inspiračním zdrojem byly saské horní řády v 15. a 16. století. Počátek směny byl stanoven na sedmou hodinu ráno. O nedělích a svátcích se nepracovalo. Dovolenou stejně jako v jiných případech i zde v podstatě nahrazovaly církevní svátky. Podle návrhu kutnohorského horního zákona předloženého českému sněmu v roce 1579 se mělo uznávat a platit až 25 svátků ročně. Připadl-li na týden jeden svátek, platila se mzda v nezkráceném rozsahu.
Ius regale montanorum se používalo na ostatních důlních revírech do první poloviny 16. století, kdy jej kromě Kutné Hory nahradilo Narovnání o hory a kovy Ferdinanda I. s českými stavy. Důvod proč byl Ius regale montanorum používán i nadále v Kutného Hoře není ani tak v originálním přínosu tohoto díla, ale mnohem spíše je spatřován v tom, že zdejší doly existovaly průběžně a nebylo možné měnit již jednou propůjčená důlní pole.
Karlštejnská manská soustava
Do českých zemí proniklo lenní právo již ve století 11., častěji se však léna vyskytují od století 13. Česká manství se vykazují značnou různorodostí lenního práva, např. karlštejnské lenní právo znalo tzv. léna robotní. Robotní manové (kteří nesměli být šlechtici) byli povinni držet stálou hlídku u horní brány hradu, zvonit třikrát denně k modlitbě a zametat hradní nádvoří (tedy konat práce čelednické). Někteří manové ovšem byli pravděpodobně zavázáni pouze k dodávce určitého zboží.[3] Manská soustava zanikla až v průběhu 19. století v souvislosti se zrušením lenního systému v Čechách. Význam karlštejnských leníků ovšem upadl již dříve v 17. století (přesněji po roce 1625) v důsledku změn statusu panství a zrušení úřadu purkrabího.
V ústním podání se popis obsahu povinností tehdejší robotních manů dochoval od Jáchyma Novohradského z Kolovrat, purkrabího karlštejnského a zároveň prezidenta české komory takto: „Obě brány se kdysi zavíraly a byly ve dne v noci střeženy dvěma svobodníky, dnešním názvem many. Hlídali je velmi ostražitě. I stalo se, že purkrabí hradu, pán z Kolovrat, přistihl jednoho ze strážců, že se od brány vzdálil; ihned přivolal z Prahy kata a příští den poručil viníkovi setnout hlavu.“[4]
Postavení hradu Karlštejna bylo ovšem v podmínkách Českého království výjimečné, čemuž odpovídalo též postavení manů. Ti byli chápáni jako strážci české koruny, jako ochránci české země či též strážců paměti národa.[5]
Roman Urban
Článek vznikl původně pro magazín Moderní řízení
[1] Jangl, L.: České horní právo a báňská historie, metodika báňsko-historického výzkumu, Národní technické muzeum, Praha 2010, str. 209.
[2] Srov. Jangl, L.: České horní právo a báňská historie, metodika báňsko-historického výzkumu, Národní technické muzeum, Praha 2010, str. 157 a pozn. pod čarou č. 132.
[3] Novotná, M.: Lenní institut na statcích českého krále v raném novověku, dizertační práce, Filozofická fakulta UK, Praha 2016, str. 59.
[4] BUSINSKÁ, H. (ed.), Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství české země. Výběr z díla
Rozmanitosti z historie Království českého (Miscellanea historica regni Bohemiae), Praha
1986, str. 284.
[5] Srov. DOSTÁL, A., Strážce královské koruny, Dějepisné povídky. Ze světlých i stinných dob České koruny, díl I, Praha 1902, str. 244-245. Dále též TŘEBÍZSKÝ, V. B., V červáncích kalicha, Praha 1893, str. 154-155. A též ZAP, K. V, Česko–moravská kronika II, Praha 1868, str. 974-975.
Čtěte dál
Podívejte se na další články, které by vás mohly zajímat:
Tříhodinová pracovní doba, je to možné?
Z provedeného šetření rovněž vyplynulo níže uvedených 10 nejvýznamnějších rozptýlení, která „brzdí“ zaměstnance v produktivní práci. Respondenti měli možnost vybrat více než…
Motivace a výkonnost versus správné pracovní prostředí
Nedávno mi žena s úsměvem sdělovala, jak je šťastná, že má v současné době nejlepšího šéfa, jakého doposud měla. To ji přivádí…
Vznik a vývoj institutu pracovní doby v českých zemích – 2. část
Následující vývoj spočíval v kontinuálním omezování původně rozsáhlé volnosti zaměstnance disponovat se svou pracovní silou a v průběžně se snižující…