Díky vynálezu žárovky kolem roku 1880 začalo být možné pracovat i v noci a to ve velkém měřítku. V důsledku této invence zmizelo stávající striktní oddělení dne a noci. V současnosti existuje mnoho odvětví, pro která je 24 hodinová pracovní činnost běžným standardem. Například techničtí producenti (výroba chemikálií nebo oceli) nebo 24hodinová péče a ochrana (policie, zdravotnictví, hasičský záchranný sbor).
Pro zaměstnance pracující v takovémto režimu, tedy mimo běžné pracovní hodiny, to má pozitivní i negativní aspekty. K těm pozitivním patří: volno v běžných denních pracovních hodinách, různé finanční příplatky a (často) větší samostatnost v práci mimo standardní pracovní dobu.
Existují však také negativní aspekty. Vědecký výzkum si stále více uvědomuje rizika práce v nepravidelných časech a možné nepříjemnosti, které mohou být důsledkem práce ve směnném režimu. Dále se tedy podrobněji podívejme na tuto problematiku, jakožto i na související rizika týkající se zdraví, pracovního výkonu a bezpečnosti.
Cirkadiánní rytmus
Všechny lidské bytosti mají tzv. cirkadiánní hodiny. Ty se nacházejí v malém shluku buněk v hypotalamu (oblast v mozku těsně nad místem, kde optické nervy tvoří kříž).[1] [2] Cirkadiánní hodiny jsou jakýmsi kardiostimulátorem, který řídí pravidelné cyklické rytmy trvající přibližně 24 hodin (“cirkadiánní rytmy” jsou odvozeny z latiny a znamenají “asi den”). Tyto tělesné hodiny nás programují pro denní bdělost a noční ospalost. Světlo, které vstupuje přes sítnici oka, pomáhá cirkadiánním tělovým hodinám zůstat v kroku s denním anebo naopak s nočním cyklem.
Do skupiny tělesných jevů ovlivněných cirkadiánními rytmy patří srdeční frekvence, trávicí systém, krevní tlak a tělesná teplota. Teplotu těla například znázorňuje křivka v níže uvedeném obrázku, kdy je teplota v noci nižší a stoupá během dne.
Obrázek 1: Cirkadiánní rytmus
Cirkadiánní rytmus je také pozorován při vylučování hormonů. Mezi hormony, které jsou ovlivněny cirkadiánními hodinami, patří melatonin (jehož původ je v epifýze) a kortizol (který je produkován v nadledvinách). Díky melatoninu, který je uvolňován ve večerních hodinách, se cítíme ospalí. Naopak cortisol podporuje tělesnou aktivitu ráno.
Biologický den
Pro většinu lidí je “biologický den” generovaný cirkadiánními hodinami o něco delší než 24 hodin. Tento zajímavý fakt pochází z provedeného experimentu v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Tehdy pozorovaná skupina lidí trávila jistou dobu v úplné izolaci v jeskyních bez přístupu denního světla. Tyto experimenty ukázaly, že přirozená “volná” cirkadiánní doba člověka je delší než 24 hodin. Takzvané Zeitgeber (německy “ukazatel času”) nebo také tzv. externí signály pomáhají každodenně nastavovat naše hodiny. Nejsilnější Zeitgeberem je denní světlo. Další jsou vnější signály. Ty se nacházejí v našem sociálním prostředí, například zvony v kostelech nebo hluk z provozu, který se pomalu zvyšuje v časných ranních hodinách.
Obrázek 2: Přibližně 24 hodinový rytmus těla
Práce v noci tak představuje nesoulad s lidskými přírodními rytmy spánku, stravováním a sociálními aktivitami člověka. To znamená, že lidé spí, jí a jsou aktivní v různých časech, než které jsou přirozené procesům těla. Cirkadiánní tělesné hodiny mají silný vliv na spánek, což způsobuje, že je například obtížnější spát během dne. Důsledkem toho je denní spánek kvalitativně horší než noční spánek, i doba spánku je také kratší (spánek během dne je v průměru o 1 až 4 hodiny kratší než v noci). O některých rizicích vyplývajících z nočních směn si přečtěte zde.
Odlišný pracovní rozvrh od přirozeného rozvrhu spánku tlačí na změnu cirkadiánních tělesných hodin. Tento proces se nazývá de-synchronizace. Podstatné rovněž je, že všechny tělesné procesy a hormony se synchronizují vlastním tempem. To znamená, že např. u některých hormonů je denní a noční synchronizace úplně rozvrácena poté, co jsme pracovali jen jednu noční směnu, zatímco u jiných hormonů, můžeme pracovat čtyři nebo pět směn, než dojde k desynchronizaci. Tato odlišná časová cesta způsobuje disociaci: různé rytmy v těle se vzájemně rozhodí.
Práce ve směnném režimu a zdraví
V důsledku desynchronizace a disociace se fyzické problémy mohou vyskytovat ve třech různých oblastech: problémy se spánkem (špatná kvalita spánku), gastrointestinální problémy (například nevolnost, špatná chuť k jídlu, zácpa) a problémy z de-synchronizace (například bolení hlavy).
Z dlouhodobého hlediska jsou “noční” pracovníci vystaveni riziku poruch spánku, gastrointestinálních poruch, obezity, cukrovky typu 2, vysokého krevního tlaku, vysokého cholesterolu, kardiovaskulárních poruch a problémů duševního zdraví (například úzkost nebo deprese).
Životní styl hraje roli
Životní styl zde hraje podstatnou roli ve výskytu poruch. Zdá se například, že existují důkazy o korelaci mezi pracovní směnou a kardiovaskulárními chorobami. Provedené studie naznačují až dvojnásobné riziko pro zaměstnance pracující na směny. Nicméně toto zvýšené riziko je dáno jak narušením cirkadiánního rytmu, tak prostřednictvím volby životního stylu: kouření a alkohol, nedostatek fyzického cvičení, stres a strava. Studie dále poukazují na zvýšené riziko onemocnění střev a žaludečních vředů, což ale opět souvisí i se způsoby stravování (kdy a co se jí) a také s kvalitou spánku. O pracovním jídelníčku si můžete přečíst na tomto odkazu.
Dr. Christine Baaijens. Ph.D.
Po absolvování studia v oboru ekonomie začala Christine Baaijensová pracovat jako vědecká pracovnice na univerzitě v Utrechtu, v Nizozemsku, kde také získala titul Ph.D. Svůj zájem orientuje zejména na témata jako je „zdravá” pracovní doba, flexibilita trvale udržitelného trhu práce a politika zaměstnanců. V roce 2004 se jako vedoucí výzkumu připojila k poradenské skupině Déhora, kde zastává pozici vedoucí výzkumného oddělení. V současnosti pracuje Christine Baaijens na širokém spektru projektů souvisejících s plánováním pracovních sil, kde využívá své vědecké zázemí a dlouholeté zkušenosti, aby pomáhala organizacím všech velikostí, typů a forem s trvale udržitelným rozvojem.
[1] Tento malý shluk buněk je známý jako suprachiasmatické jádro – SCN.
[2] Vedle hlavních hodin mají lidé také periferní hodiny v životně důležitých orgánech, jako je žaludek, játra a pankreas.
Čtěte dál
Podívejte se na další články, které by vás mohly zajímat:
Budoucnost pracovní doby? Flexibilita v podobě vlastního samo-plánování směn
Jde o neobyčejný koncept tzv. vlastního samo-plánování. Ten znamená, že jako zaměstnavatel dovolíte svým zaměstnancům vytvářet si vlastní pracovní plány…
Směnnost práce a její dopad na zdraví, výkon a bezpečnost – 2. část
Cirkadiánní hodiny ovlivňují průběh ostražitosti a výkonu v různých hodinách dne. Během dne podávají lidské bytosti lepší výkony než v…
Flexibilita práce se stává normou na cestě k trvalé udržitelnosti
Ta může zahrnovat využívání agenturních zaměstnanců nebo větší variabilitu pracovních smluv. Tou mohou být různé formy úvazků, ale také variace…